Mýtus rovnice štěstí

Potřebuji dobré známky, abych se dostala na dobrou školu, mohla získat dobrou práci a žít tak dobrý život. Pak budu šťastná.

Znáte jí? Věříte jí? Věříte, že takhle svět funguje? 

Za mne je tato myšlenka toxická. Nemám jiné slovo. 

Jsem si vědoma toho, že mnoho z vás se mnou nebude dříve či později souhlasit, Ale co? To už je úděl koučů – nabízet jiné, někdy nepříjemné či nekomfortní (nebo nekonformní?) úhly pohledu.

Znám lidi, kteří se ve škole pachtili za vidinou cíle šťastného života dle rovnice štěstí, obětovali svůj čas a energii např. učením se předmětů, které je vůbec nebavily (ale získali za ně potřebný počet kreditů), připravovali se do úmoru a následně reprezentovali školu na olympiádách různého druhu, a teď, i když mají dobře placenou práci (v korporátu), dům v satelitním městečku u Prahy a rodinu, prostě šťastní nejsou. 

Na druhou stranu znám mnoho lidí, kteří školu flákali, v dospělosti se “překalibrovali”, a teď se věnují práci, která je naplňuje a souzní s nimi. 

A samozřejmě pak je tu velká skupina lidí, kteří dostávali chvalitebné/dobré známky a teď mají práci, kde se cítí nenaplnění, nebo do své práce docházejí jen proto, aby jim zaplatila složenky.

A ano, určitě existují i lidé, kteří následovali rovnici štěstí a mají vysněnou práci, jsou úspěšní, zdraví a cítí se naplnění a celiství ve všech aspektech svého života. Kdybych někoho takového znala osobně, budu mu sakra závidět. Ale já nikoho takového neznám… 

Myslím, že vystavovat děti/studenty stresu a hustit jim do hlavy rovnici štěstí je – především pro ně samotné – neprospěšné. 

Neříkám, že v současném systému školství známky nehrají roli! Samozřejmě že hrají! Protože rovnici valná většina lidí (včetně establišmentu) stále věří.

 I přesto se pokusím nabídnout nový úhel pohledu. I v tomto systému je možné děti nestresovat a neklást na ně nesmyslné nároky. Chce to ale odvahu dělat věci jinak. 

A začněme rovnou od základu a položme si otázku, která je kamenem úhelným: 

Co vlastně (pro nás) znamená „úspěch“?

Chceme mít raději děti spokojené a celistvé, nebo pod tlakem fungující, ale se výbornými studijními výsledky?

Co kdybychom je podporovali v jejich snaze najít si vlastní cestu, díky které se jim bude chtít ráno vstávat z postele? 

Co kdybychom s nimi více hovořili o tom, jak by měl podle nich vypadat smysluplný život, a ne o tom,  jak vydělat co nejvíce peněz, protože za ty si spokojenost přeci koupíme? 

Co kdybychom jim, my rodiče, dali určitou svobodu nad jejich vlastními životy, aby se nakonec necítili prázdní, jako tolik „úspěšných“ lidí… 

Pustit se do rozhovorů s výše uvedenými otázkami samozřejmě klade velké nároky na nás jako rodiče. Je třeba si na děti udělat čas, získat si jejich důvěru (což nejde přes noc, ani po jednom otevřeném rozhovoru) a mít to v hlavě srovnané před tím, než se do podobných rozhovorů pustíme. 

A nebo můžeme pokračovat v zajetých kolejích a tento článek zahodit, vymazat z paměti a nenechat se jím ovlivnit. A i to je v pořádku! 

Ať tak nebo onak, všem nám přeji, aby škola nebyla stres, ale prospěšná součást životů nás všech. 

Pokud si nejste jistí, jak si věci ohledně rovnice štěstí v hlavě srovnat, nebo jak převzít zodpovědnost za svůj život právě teď a tady, využijte 30 minutovou konzultaci zdarma (rezervace zde). Jsem tu přece pro vás! 

Jitka 🌹

#school #students #pupils #grades #znamky #coachjitka #coachjitkatips #schoolstress #tlaknavykon #ilovescholl #ihateschool #goodstudent #goodgrades #dobreznamky #iamafraid #iamscared #sikana #bullying #stressrelief #stressfree #bezestresu #stressless #stressmanagement