Obdržela jsem pozvánku na sraz třídy ze základní školy po 30 letech. První, co mě napadlo, že: “To snad ani nemůže být pravda, že už jsem tak stará?” Druhé zděšení přišlo hned po dočtení pozvánky, že budeme říkat, co děláme, kde žijeme, co se za těch 30 let v našem životě stalo.
Pak jsme si ale uvědomila, že se vlastně těším. Na rozmanitost, kam jsme se v našem životě nechali zavát či kam jsme to dotáhli.
Co byste řekli na svém srazu vy?
Necháváte se vláčet proudem nebo svůj život řídíte?
Pokud povětšinou reagujeme na vnikající okolnosti, jsme jako loďka bez kormidla.
Naopak když svůj život řídíme, s velkou mírou pravděpodobnosti dojedeme tam, kam chceme dojet. Na místo, které jsme si sami vybrali, kde se nám bude líbit, kde se chceme zdržet, chvíli pobýt. Jistě, jízda na postu kapitána vyžaduje koncentraci, odpovědnost a úsilí. Ale ten pocit, když dorazíte do vysněného kempu! A víte, že jste cestu zvládli!
Ať už se váš kemp nachází kdekoli, až je vaším kempem cokoli, odrazte svou loďku ode břehu a vyplujte! Čas totiž také pluje a čím dříve se do proudu vydáte, tím rychleji začnete kotvit na místech, kde vám bude dobře!
Vše dobré do nového týdne!