Poslední dny jsem si sama na sobě vědomě (což NEZNAMENÁ naplánovaně či dokonce dobrovolně) vyzkoušela, jak naše myšlenky ovlivňují naše vnímání reality.
Během posledního měsíce se v mém životě nic závažného negativního nezměnilo. Žádný závažný „problém“, který by napomohl do depky.
A přesto moje rozhodnutí, které jsem před pár týdny učinila, a které mě nabíjelo, naplňovalo velikou radostí a nadšením, najednou ztratilo svůj lesk, já ztratila motivaci, chuť do práce a přidali se Sabotéři. Ti mi v hlavě začali křičet hesla typu: Jitko, tohle nedokážeš, tohle není Tvoje cesta, Ty na to nemáš, prosím Tě, co si o sobě myslíš? A aby toho nebylo málo, ozvala se sekce Srovnávačů: podívej na druhé ženy! Ony jsou schopnější, mladší, krásnější. Je jasné, že jim se (dle Tvých představ) daří a Tobě ne! Nech je, ať si to užijí. Kam se cpeš?
Ve vnějším světě se NIC ZÁSADNÍHO NEZMĚNILO!
Všechny změny, které mě strhly do negativní spirály, proběhly „JEN“ v mém VNITŘNÍM světě.
V mé MYSLI.
Začala jsem naslouchat svým vnitřním sabotérům a srovnávačům.
A nejen naslouchat, ale VĚŘIT JIM!
A díky jejich intervenci šly moje nálada a entusiasmus okamžitě rapidně dolů.
Jaké z toho plyne ponaučení? 
Nevěřit každé myšlence, která se mi v hlavě vylíhne. Myšlení je úžasný pomocník, ale zlý pán. Vím, že vnitřní proměna pravděpodobně neproběhne okamžitě. Že se ještě nechám negací unést. Ale protože (alespoň pro mě) je lepší být spokojená než v oběti, rozhoduji se pro myšlenky, které mi prospívají.
Jak to máte vy?